(* 22. srpna 1963) je český filmový scenárista, režisér a prozaik, představitel současné české filmové tvorby.
Věnuje se různým typům audiovizuálních děl, od dokumentu, přes hranou režii po reklamu. Jeho díla budí pozornost především nevšední atmosférou, silou dramatického sdělení a zvláštním porozuměním pro lidské slabosti, které nahlíží s groteskní nadsázkou, ale i s humorem a vlídnou laskavostí. Přečtěte si rozhovor s Igorem Chaunem o filmu.
Nabídka na toto natáčení mne velmi zaujala. Sám jsem byl v dětství dosti „problémové dítě“. A tak mám respekt k lidem, kteří mají ztížený start do života.
Ale vůbec jsem netušil o konkrétní problematice opouštění dětských domovů. O tom, že v děcáku je o děti relativně dobře postaráno, mají od sponzorů dárky a jezdí třeba k moři na zájezdy. A pak, jako mávnutím kouzelného proutku, mají vstoupit do „dospělosti“, na což jsou zcela nepřipraveny.
S pár tisícovkami v kapse stojí před děcákem a nevědí příliš, co v reálném světě dělat. Jak si pronajmout byt, jak nakoupit, jak jednat s úřady. Často propadají sociální fobii a hrozí, že se chytnou „špatné party“, která jim nabídne zdání pospolitosti… A tak se rozjedou drogy, dluhy a někdy i prostituce. Je to nezáviděníhodná situace, kterou si my ostatní těžko dokážeme představit. Dokument jsem proto pojmenoval Dospělým ze dne na den.
Při natáčení dokumentu jsme se setkali s velmi silnými příběhy. Natočili jsme celkem 11 portrétů. Těch, kteří to zvládli, i těch, kteří padli a vzali si z toho velké poučení. Jednotlivé medailony budou mít možnost shlédnout všechny děti z dětských domovů starší 15 let.
Promítání budou spojena s besedami. Alespoň některých z nich bych se moc rád také účastnil. Je důležité ukázat dětem, na co si mají dát pozor, a dodat jim odvahu a naději, že mnozí z nich se mohou stát úspěšnými i v životě „tam venku“.
Každý byl něčím silný. Byli jsme kupříkladu v pražské organizaci Šance pana László Sümegha. Zabývá se sbíráním padlých andělů přímo z ulice. Vyprávění těchto mladých mužů obsahovalo pro mne až šokující podrobnosti o životě na ulici – drogy, prostituce, nemoci, homosexualita a předchozí šikana.
Dojímala mne věcnost, ba až humor, s nimiž o tom vyprávěli, a zvláštní síla životního poznání, která při tom z nich čišela. Při téhle práci jsem si uvědomil, jak i v dnešní době to mají někteří lidé těžké, a jak si my ostatní často málo vážíme toho, co máme. Budu rád, když i toto poselství bude z filmu cítit.
